Tak něco o mě                [starší texty zde] 

30.5.2005 Ahoj lidičky. To co tady čtete ještě píše táta a prý tajně doufá, že nebude trvat dlouho a budu si web udržovat sama. Jen nevím, jestli není taťka příliš optimistický.

Asi ste si již na úvodní stránce přečetli, že jsem udělala zkoušky na jazykovou školu. Něco Vám k tomu řeknu, ale nejdříve necháme taťku ať napíše jak to viděl on.

Ahoj všichni tady táta ;-) Jak jsem to viděl já? Tak já Vám to tedy povím:
Na zkoušku jsme se psychicky připravovali již několik měsíců dopředu. Deniska byla na venek klidná, ale jak jí znám, uvnitř byla její dušička jako loďka na rozbouřeném moři. Deniska totiž nemá ráda neúspěchy (ostatně kdo znás má, že). Měli jsme to štěstí, že jsme byli všichni doma a mohli tak Denisku alespoň psychicky podpořit.

Zkouška začínala ráno 19.5.2005 v 8 hodin písemným testem a jak jsme si přečetli na dveřích školy, přihlásilo se 60 dětí, které byly rozděleny do tříd tak, aby u jednoho stolu ideálně seděl jeden žáček. Písemný test končil v 9 hodin a Kuba, maminka a já jsme netrpělivě čekali před dveřmi, které nás dělili od našeho sluníčka. 

A už je to tu, dveře se otevírají a ze třídy jde jeden človíček za druhým, na jejich tvářičkách se ještě zrcadlí napětí předešlých chvil. Ale kde je Deniska? Už jde, seděla totiž úplně vzadu v prostřední řadě. No, už je vidět, že není vše v pořádku a když se nad Denisou skláníme koulí se jí po tváři jedna slzička za druhou, že prý je všechno úplně špatně, že něco nevěděla.

Na to mě ale Deniska nedostane, už ji dobře znám - její úplně špatně je vlastně hodně dobře, jen jedna zapomenutá tečka ve větě je konec světa. Ale na hodnocení je ještě dost času. Teď je třeba na vše rychle zapomenout, uvolnit se - ústní zkouška začíná v 12.30. To znamená, že jsme byli první po obědě a za námi mělo být ještě několik dětí. Ale jak se ukázalo, všechny děti už byly před námi a tak jsem úplně poslední. Musíme ještě chviličku počkat, protože před námi je ve třídě jedna holčička (slečna Černá). Chvilku si povídáme s její maminkou a tak nám čekání uběhne docela rychle. Než se nadějeme, může Deniska vejít do třídy, dnes již podruhé. Příjde mi, že si snad nestačila sednout na židli, protože už vychází ven a na tváři úsměv.

Tak a nyní už jenom musíme počkat až vyhlásí výsledky. Mají být zveřejněny 24.5.2005. Obvykle škola otevírá pouze jednu novou třídu, což by znamenalo, že uspěje pouze polovina zájemců. Letos však mají otevřít dvě nové třídy a tak vlastně můžou přijmout úplně všehny uchazeče. Ale raději si počkáme, až uvidíme výsledky černé na bílém, jeden nikdy neví.

V den "D"-1 je konečně tady máme informace o chvili dříve. Já jsem  bohužel v Ostravě, ale maminka mě nenechá na holičkách a volá mi, že Deniska uspěla.... Huraaaa.... Jsem šťastný, jako bych ty zkoušky dělal já sám. Mám strašnou potřebu se s  někým o tu radost podělit a tak druhý den, když přijíždím do Prahy, jedu hned za maminkou do práce. Ještě tedy zbývá naplánovat oslavu a koupit Denisce nějakou pozornost v upomínku na její první zkoušky v životě (jedny z mnoha dalších). A jaké dárky vlastně koupíme, už je to jasné. Dostane Anglicko-Český slovník, vždyť jde na jazykovou školu :-) Ještě ale koupíme "kočičku na poličku", vždyť hračka je hračka :-)

Oslava se povedla, zašli jsem do naší oblíbené restaurace, dali sme si dobrou večeři, nedočkavě rozbali dárky a hajdy do postýlky, máme za sebou jeden z nejhezčích dnů...

Druhý den jsem ještě vzal fotoaparát a zajel jsem ke škole, abych mohl ten památný dokument zvěčnit i pro Vás. A jak vidět, nedopadli jsme vůbec špatně, dostali bysme se do školi i kdyby byla otvřena jen jedna třída.

A to je konec mého příběhu, snad jste ho dočetli až do konce :-)

(Pokud chcete vidět celé výsledky, stačí jen kliknout na obrázek)